V listopadu 1944 se ze Slovenska do Vizovických vrchů a Beskyd přesunuly jednotky partyzánů z brigády Jana Žižky a to pod vedením majora Murzina. Partyzáni si zvolilli za novou základnu drnovickou osadu Ploština a samoty v jejím okolí. Zdejší lidé byli ochotni rozdělit se s těmi co bojovali o poslední kus slaniny či chleba, o místo a teplo ve skromných světnicích. Odtud partyzáni podnikali záškodnické akce. Na jaře roku 1945 však do partyzánského oddílu pronikli dva placení konfidenti gestapa- Oldřich Baťa ze Zlína a František Machů ze Zlámance. Tito poznali rozložení a počty partyzánů i pasekáře, kteří jim pomáhali.
     Dne 18. dubna 1945 zběhli z hlídky a dostali se do Zlína na gestapo. Na základě jejich informací byla uspořádána trestní akce německého policejního komanda SS a speciální protipartyzánské jednotky Josef. Ve čtvrtek 19.dubna 1945 lidé na Ryliskách, v Újezdě, Vysokém Poli, Drnovicích, Tichově a na Ploštině ještě nic netušili a tak jako každý jiný den se po ránu rozcházeli za jarní prací na polích a v lese, zatímco příprava k vraždění a ohňům už vrcholila. Výchozím bodem byly Vizovice. Odsud vyrazily dvě skupiny němců a s nimi i zrádci Machů a Baťa. První obětí se stal Josef Vařák zastřelený u Bratřejova. Dalšími byli v Újezdě zastřelení Ladislav Rangl s manželkou a švagrem. Na samotě Ryliska byl zastřelen 25 letý František Belha a vypálen dům – v jeho troskách pak našla jeho matka spálené tělo. Smyčka se stahovala okolo Ploštiny. Partyzáni byli včas varováni a podařilo se jim utéci do lesa pod Klášťov. Pasekáři zůstali v domnění, že když němci partyzány nenajdou, tak se jim nic nestane. Ale zrádci ukazovali na domy a konkrétní lidi, kteří partyzánům pomáhali. O tom, co se na Ploštině skutečně dělo, nelze ani zdaleka říct vše. Němci prohledávali domy, vyslýchali, rabovali, rozbíjeli, brali jídlo, oblečení, cennosti, dobytek. Pasekáře bili až do krve a stále chtěli vědět, kde jsou partyzáni. Pak jim začali zapalovat domy, zahánět jich do nich, střílet a zaživa upalovat.
     Na Ploštině shořelo 10 domů a našlo smrt celkem 23 mužů a 1 žena, z toho 9 lidí z Drnovic, 7 z Vysokého Pole, 5 z Tichova, 2 z Pozděchova a 1 z Lačnova. Jmenovitě: Belha František (25 let), Běloň Václav (24 let), Častulík Josef (60 let), Častulík Josef (24 let), Machů František (21 let), Rak Bedřich (39 let), Raška František (23 let), Raška Jan (74 let), Raška Jan (32 let), Surovec Antonín (33 let) Štalmach Jiří (47 let), Trčka František (36 let), Vašička František (45 let), Vašička Jan (41 let), Zádrapa Alois (20 let) , Zádrapa Jan (57 let), Zádrapa Josef (25 let), Zicha Antonín (25let), Zicha Jan (34 let) , Zicha Josef (44 let), Zichová Anastázie (41 let), Zvonek František (17 let), Zvonek Josef (22 let), Zvonek Josef (21 let). Zachránil se jen jeden a to František Machů, kterému se podařilo z hořícího domu utéci do lesa. Oběti této tragédie byly pohřbeny v pondělí 23. dubna na hřbitově v Újezdě. Ten samý den však řádění fašistů pokračovalo.

     V Prlově bylo zastřeleno, upáleno a oběšeno 18 občanů, z toho 5 žen. Ještě 2. května 1945 byly vypáleny nedaleké Vařákovy paseky u Lačnova, kde zahynuli 4 občané. Všechny tyto hrůzné činy se odehrály několik dnů před osvobozením republiky. A co se stalo s ploštinskými zrádci? Baťa byl po válce 30.srpna 1945 odsouzen v Uherském Hradišti k trestu smrti oběšením a Machů byl při útěku zastřelen u Klučenic v okr. Milevsko. Ploštinské domy byly znovu postaveny roku 1947 a téhož roku byla také vysvěcena nově postavená kaple, na jejíchž pilířích jsou desky se jmény všech zavražděných pasekářů. V roce 1975 byl vybudován národní kulturní památník odboje a roku 1985 v jedné z nově postavených usedlostí byla otevřena expozice Muzea Jihovýchodní Moravy o boji proti fašismu a za osvobození v okrese Zlín.

zdroj: www.obec-drnovice.cz