I letos v květnu, stejně jako vloni, jsme si připomněli smutné výročí Heidrichiády a následného vypálení Lidic. Samozřejmě i tentokrát se dostalo vzpomínky Josefu Valčíkovi, jednomu z výsadkářů a účastníků akce, která po 26. květnu v roce 1942 přinesla kromě smrti říšského protektora i hodně bolesti českým lidem.

Následky smrti nejvyššího zástupce Německa v tehdejším protektorátu znamenaly obrovské razie a popravy nevinných lidí na celém území Čech a Moravy. Výsadkáři  byli až na výjimku, tentokrát nepříliš čestnou, mstícími se Němci pozabíjeni. Vyvražděné a vypálené Lidice zůstaly mementem dodnes.

Těžko posoudit, zdali byl pokyn k atentátu vydaný českou exilovou vládou v Británii tím nejšťastnějším způsobem dát Německu najevo svůj odpor. Přes následky více než bolestivé, se ale můžeme domnívat, že okupanti byli nuceni vnímat postoj ostatních evropských mocností. Ten už byl naštěstí na rozdíl od mnichovských podpisů z roku 1938 jednoznačně na straně české.

Pomníček Josefu Valčíkovi, rodáku z valašské Smoliny, postavili svého času v areálu dřívějšího otrokovického Svitu. Valčík v Otrokovicích před odchodem do Anglie pracoval a se vzpomínkou a kyticí květin přišli spolu s první místopředsedkyní senátu Alenou Gajdůškovou poslankyně Miroslava Strnadlová i výsadkáři, členové klubu parašutistických veteránů a představitelé zlínské krajské Rady seniorů.