Dnes při udělování čestného doktorátu ing. Miroslavu Zikmundovi se mi vybavily dvě vzpomínky. Ta první byla z dětství - vždycky v podvečer jsme s bratrem čekali na relaci Ćeského rozhlasu, kdy četli na pokračování zápisky z cest Hanzelky a Zikmunda a my jsme byli zvědaví, co nového se dozvíme o Africe a dalších světadílech. Ta druhá vzpomínka už byla ze Senátu. Při vernisáži výstavy fotografií H + Z z 60. roku z Iráku , které se zúčastnil nejen pan Zikmund, ale také velká delegace předsedy Iráckého parlamentu. Jeden z Iráčanů začal před jedním panelem nahlas jásat. Pak nám všem ukazoval fotografii, na které poznal svou vesnici a svého učitele. Byla to docela dojemná chvíle. Dnešní vystoupení dr. Zikmunda ale zřejmě bude na dlouho nejsilnější vzpomínkou. Dokázal velmi poutavě spojit náhled na historii a své vzpomínky s pohledem na současné české školství. Bylo to obdivuhodné stejně jako celý život a dílo H + Z.