Ministerstva podle stranického klíče? Další chaos a tunely
- Published in Blogy
12. 12. 2012 / Nečasova vláda si skutečně vystačí sama s sebou. Zatímco ekonomika země upadá, korupce se rozlézá ještě více než rakovina a špičky soudní moci upozorňují na naprostý rozklad právního státu, největší starostí premiéra je personální rošáda na ministerstvech. Od toho, co nyní vláda připravuje, koncentrace moci slučováním ministerstev podle stranického klíče, se dá očekávat další tunelování a rozvrat státu a v jeho důsledku další ekonomický propad. Úroveň veřejné správy je totiž jedno ze základních kritérií konkurenceschopnosti země.
Každý personalista ví, že nový člověk je stejně dobrý jako ten předchozí, třeba i špatný, nejdříve za půl roku. Tak dlouho totiž zhruba trvá i těm nejschopnějším, než se zorientují na novém pracovišti, v nové problematice, osvojí si historickou paměť pracoviště, zmapuje vztahy uvnitř i vně své pozice a dokáže do vykonávaných činností a rozhodnutí vnést nové impulzy a pracovat naplno. Frekvence změn ministrů v současné vládě (a ještě rychleji se měnících úředníků pod nimi), nemluvě o neodbornosti těch nových, nemůže mít jiný výsledek, než jaký tato vláda má: nesprávu země, naprostý rozklad státu, ekonomický propad.
Změny v centrálních orgánech státní správy – tedy jakási reorganizace ministerstev – by byla žádoucí. Po vzniku krajů se nepokračovalo v logickém a tehdy plánovaném kroku, kterým měla být přeměna ministerstev na strategické, metodické a kontrolní orgány v jednotlivých resortech, na zastřešující místa, která při jednáních vlády jejich činnost vzájemně koordinují, a tak vykonávají profesionální a dobrou správu země ve prospěch občanů.
Po letech fungování ministerstev Topolánkovy a Nečasovy vlády systémem pokus – omyl a naprostého personálního a organizačního rozvratu státní správy, bude potřebná korekce. Ta by se ovšem měla dít po personálních a kompetenčních auditech nejen na jednotlivých úřadech, ale také v jejich celku, na základě profesionálně zpracovaných organizačních opatření směřujících k odstranění duplicit a co největší efektivitě vynakládaných prostředků.
Tato opatření by měla být konzultována s odborníky na veřejnou správu a systematiku řízení. Neměla by být přijímána bez politického konsensu i s opozicí tak, aby tato opatření nebyla pouhou destrukcí stávajícího, ale skutečně systematickými dlouhodobými opatřeními vedoucími k moderní, efektivní, hospodárné a vysoce výkonné správě země. To, spolu s realizací zákona o státní službě, je jediné reálné a účinné opatření proti korupci ve veřejném sektoru.
Alena Gajdůšková