Nic není důležitější než naše děti

15. 11. 2012 / Českým dětem patří přední příčky v evropských statistikách: nejčastěji končí život sebevraždou a zneužívají návykové látky. Doposud to byly jen dvě řady čísel, které spolu zdánlivě nesouvisely: jedna mapovala počet dětí závislých na alkoholu, druhá počet dětských sebevražd. V obou statistikách se české děti dostávají pravidelně na evropskou špici. Pokud jde o alkohol, evropská studie ESPAD v loňském roce zjistila, že zatímco v okolních zemích popíjí alkohol zhruba 57 procent školáků, v Česku je to neuvěřitelných 79 procent. Na přední příčky se české děti dostaly i v kouření marihuany. Podobně jsou na tom také v sebevraždách. Na život si v Česku každoročně sáhne okolo pěti až deseti dětí do 15 let. U starších dětí do 19 let dokonce zdravotníci napočítali kolem čtyřicet sebevražd ročně. To jsou celé dvě školní třídy.

Zdroj: Lidové noviny / 14.11.2012 / České děti jsou rekordmany v sebevraždách i alkohol

http://www.lidovky.cz/ceske-deti-jsou-rekordmany-v-sebevrazdach-i-alkoholu-pcg-/ln_domov.asp?c=A121113_205421_ln_domov_jkz

 

Tato zjištění jsou více než smutná. Jsou také velmi špatným vysvědčením nejen pro vzdělávací systém a navazující mimoškolní výchovu v ČR. Jsou špatným vysvědčením i pro české rodiny. Znamená totiž, že mnohým našim dětem chybí pevná půda pod nohama, ruka, o kterou se mohou opřít, pochopení a bezpodmínečná láska.

Základní životní potřeba člověka je pocit bezpečí. To pro dítě znamená nejen milující náruč, ale také jasné mantinely. Dítě potřebuje vědět, co se od něj očekává. Obávám se, že tak jako jsme pod heslem odmítnutí totality zaměnili demokracii za anarchii, tak vůči dětem mnozí rodiče schovávají svou nedůslednost, pohodlnost a lhostejnost za pózu moderní liberální výchovy.

Jenže i ke svobodě je potřeba vychovávat. Svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda někoho druhého. Jinak to není svoboda, ale zákon džungle. Svoboda také znamená odpovědnost. Pochopení těchto ryze abstraktních pojmů člověk není schopen sám od sebe, nenarodil se s tím. K tomu se propracovává v procesu socializace, tedy i výchovou. Malé dítě pak není jen zmenšený člověk. Potřebuje vést, potřebuje vědět, co je dobře a co špatně, hledá vzory. Nelze na ně přenášet odpovědnost dospělých. To nemůže zvládnout. Utíká se pak do part, k alkoholu, k sebevraždě.

Prvenství českých dětí je alarmující. Jde-li o děti, musí se najít celospolečenský konsensus k řešení situace. Změnu lze navodit jen jako změnu veřejné atmosféry. Řekněme si, že děti jsou to nejdražší, největší bohatství a štěstí, které máme. Přivést dítě na svět je pokoušet se o nesmrtelnost. Jsou li tedy ohroženy naše děti, musíme udělat všechno proto, abychom je ochránili.

Ministerstvo školství a celý systém veřejné správy ve školství musí usilovat o posílení vazby mezi rodiči a učiteli, rodinou a školou. Je třeba každému dítěti nabídnout odpovídající a dostupné volnočasové aktivity, které i dětem s ne příliš dobrými výsledky ve škole dají možnost seberealizace a nabídnou pozitivní trávení volného času. K tomu by měly být přímo určeny finanční prostředky v části rozpočtu školských zařízení. Je nutné rozvinout nízkoprahová zařízení pro volný čas především ve větších městech. Finance, které jsou směřovaný do měst a obcí na základě loterijního zákona k tomu nyní vytváří docela dobrý základ.  Je nutné dál rozvinout projekt psychologové do škol. Jejich úkolem pak musí být nejen práce s jednotlivými dětmi a školními kolektivy, ale také mediace vztahu rodiče a škola, a kde to je nutné vztahu rodiče a dítě.

Chceme-li mluvit o budoucnosti země, musíme se postarat především o naše děti. Nic není důležitějšího.

Alena Gajdůšková