Sociální vrstvy a sociální mobilita

27. 11. 2013 / Před nedávnem jsem si přečetla palcový titulek v Lidových novinách: „Milión Čechů se potýká s chudobou.“ Noviny záslužně uchopily problém naší doby.

Ovšem dotázaní odborníci jen jednoduše popisně hovořili o cestě České republiky na jakýsi metaforický „Balkán“ (jak předsudečné!) a o tom, kde se kdo posléze bude společensky nalézat. Tedy mezi těmi chudými, kterých je stále více a my, neoliberálně deformovaná společnost, s tím prostě jen počítáme.

Ve všech dlouhých textech nebylo nic o tom, co bychom měli udělat (a to i v současných koaličních jednáních). Aby pro ony „chudé“ vznikla šance tuto kategorii opustit. Chtěla bych zde připomenout, že se nejedná jen o problém všeobecný. Je to i všeobecná politická otázka. ČSSD se ve svém programu snaží, s tím něco udělat. My nechceme společnost, kde zařazení lidí do vrstev, v této úvaze do té problematické, zamrzne a nelze s tím nic udělat. Nechceme, aby mezi námi byli lidé bez šance.

Nesmíme produkovat další generaci, která bude jen konzumovat podpory. Naopak, musíme vyvinout systém hledání cest a východisek, kde budeme umět podporou talentů a vhodně nasazenými vzdělávacími impulzy sociální rozdělení narušit a ukázat lidem na dolním okraji cestu vzhůru. Potřebujeme sociální mobilitu. A potřebujeme nejen sociální, ale také vzdělávací systém, který by prolomil osudy těch, o kterých nám sociologové v České republice říkají, že jsou „odsouzeni“ k existenci na hranici životního minima.

Musíme se postarat o to, aby to nekončilo stále znovu u lidí bez střechy nad hlavou, kteří se o sebe už postarat neumějí a nemohou. Kdosi mi podle zkomoleného citátu vyčítal, že jsem na ně zlá. Opak je pravdou. Musíme se o ně starat, už proto, že nemohou sami. Ovšem s plnou energií musíme nastavit politiku tak, aby se tento jev zmenšil. Jde hlavně o to, jak lidem pomoci, aby se svou situací mohli aktivně zacházet a aby se jim otevíral koridor vzestupu k důstojnému životu.

Alena Gajdůšková