Tatřička

6. 8. 2014 / Dozvídám se, že se konečně slavná tatrovka Hanzelky a Zikmunda dostává do Národního technického muzea. Připomíná mi to dvě věci: Jednak Miroslava Zikmunda, prominentního Zlíňáka, se kterým se občas vidím, a který si podle mne zaslouží státní vyznamenání. Tou druhou je technologická situaci z doby, kdy se tahle tatrovka produkovala.

Tehdy jsme byli na světové úrovni v produkci inovativních technologií a uměli jsme je také prezentovat. Vděčni musíme být jak pánům Hanzelkovi a Zikmundovi, tak době, kdy se – před Únorem – iniciativa nosila.

Pak tvrdili noví mocipáni, že mají zaručenou roli světové avantgardy. Nebyla to pravda. Po listopadu 1989 jsme pak měli sílu jen na to, stát se montovnou Evropy. A nové elity také moc nepřemýšlely o tom, co to znamená vytvořit prostředí pro inovace. Dokonce jsem od jednoho z reprezentantů podnikatelů slyšela, co že to vlastně inovace jsou a že na něco takového prý ve firmách nemají čas ani peníze. Pravda, je to už pár let zpátky a znám i skvělé inovativní podniky, kterým se dlouhodobě daří.

I když Zikmundova a Hanzelkova tatřička je inovací několik desítek let starou, měla by nám připomenout, jakou roli ve světě musíme hledat. Co jiného můžeme světu nabídnout, než naši vynalézavost a tvořivost. Takových Hanzelků a Zikmundů bychom ještě pár potřebovali.