Projev 1. místopředsedkyně Senátu PČR A. Gajdůškové na vzpomínkové akci ,,Pocta Janu Palachovi a Romasi Kalantovi“
- Published in Projevy
16. ledna 2014 / Mělník, Městský úřad – nám. Míru 1, poté Jungmannovy sady
Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, pane starosto, Vaše excelence, vážené dámy, vážení pánové,
dnes si připomeneme osud, myšlení a hodnoty dvou mladých mužů, kteří v dané době byli jen o něco málo starší, než tehdy já sama. Jeden z nich zažil vpád sovětských vojsk do tehdejšího Československa. Druhý viděl litevské vojáky, kteří byli nuceni se tohoto vojenského tažení zúčastnit, i když na Litvě lidé většinou vnímali, že sami jsou obsazenou zemí. A všichni již dlouhá léta znali působení tehdy již dosti zpuchřelé Brežňěvovy centrály v Moskvě.
Krok, který jde až za hranici vlastního života, toto znamení, to jsme již tehdy hodnotili s pohnutím - jako výzvu. Vědět, že nelze situaci změnit ihned a přeci ji nepřijmout.
Čin obou mladých mužů, Jana a Romase a jejich následovníků, má hluboký smysl i z dnešní perspektivy. Ukazuje nám totiž při zpětném pohledu, co všechno se změnilo. Svobodu považujeme za samozřejmost.
Česká republika i Litva jsou členy Evropské unie, uplatňují společné lidskoprávní standardy, které jsou jejich společnými hodnotami. Paradoxně obě země bojují na své vnitropolitické scéně i s odpůrci evropské integrace. Je třeba přiznat, že Litevcům je z historických důvodů ohrožení jejich svobody desintegrací Evropy jako hodnotového společenství jasnější než nám, Čechům.
Nechci to zde rozebírat. Podtrhuji jen rozdíl mezi tehdejší a dnešní situací. Brutální diktátorský systém tehdejšího Sovětského svazu a jeho satelitů stimuloval i extrémní zoufalé reakce, reakce mladých lidí Jana Palacha a později Romase Kalanty, kteří jiné prostředky neviděli a reálně je také neměli.
Dnes jsme konfrontováni s těmi, kdo se staví jako obránci národní suverenity, kteří budují strašidlo Evropské unie a často používají nestydaté srovnání dnešního „Bruselu“ s tehdejší „Moskvou“ - obojí v uvozovkách.
Pohlédneme-li však s pokorou na oba hochy, jejichž osud si zde připomínáme, vidíme jasně, jak perverzní takové srovnání je.
Litva a Česká republika jsou členy společenství se společnými demokratickými principy, pro které Jan a Romas podstoupili dobrovolnou, krutou smrt.
My dnes žijeme v prostředí, které jimi připomínanou a tehdy neexistující svobodu zná a má pěstovat, m. j. i integrací kontinentu a jeho principů svobody a demokracie. To vnímám jako zásadní poselství hořících obětí. Je symbolické a je dobře, že si oběť Jana Palacha a Romase Kalanty dnes připomínáme společně a děkuji za to organizátorům.
Hluboce se skláním před hrdinstvím Jana, Romase a dalších, před jejich památkou a odkazem.