Konference "Chudoba v České republice"

12. listopad 2013 /  Senát Parlamentu ČR, Hlavní sál

Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté,

dovolte, abych Vás přivítala v krásných prostorách Valdštejnského paláce. Albrecht z Valdštejna, který tyto budovy nechal postavit, určitě nebyl chudý člověk. To však neznamená, že Senát Parlamentu České republiky, který zde dnes sídlí, je díky tomu odtržen od reality a nevnímá problém chudoby. Troufám se tvrdit, že horní komora patří naopak k ústavním institucím, které jsou maximálně otevřené veřejnosti. A že téma chudoby v České republice bereme vážně, o tom svědčí i dnešní konference, kterou pořádáme ve spolupráci s Masarykovou demokratickou akademií.

Ona také chudoba je vážný, dá se dokonce říct čím dál vážnější problém. Dá se to dokumentovat například na rostoucím počtu lidí bez domova, a to mladých lidí. Nejen u nás, ale v celé Evropě. I jiných alarmujících statistik je celá řada. Jednou z věcí, která mě obzvlášť trápí, je samozřejmě skutečnost, že mezi lidi s nejnižšími příjmy, mezi tu nejzranitelnější sociální vrstvu, patří hlavně ženy a hlavně děti. A nemám teď na mysli jen seniorky, ale třeba i matky samoživitelky.

Právě tyto skupiny v minulém období nejvíce zasáhla politika vládních škrtů. O ní se dnes hovoří jednoznačně negativně hlavně v souvislosti s poklesem spotřeby, podvázáním investic a následnými negativními dopady na celé hospodářství. Zmiňují se různá makroekonomická čísla a statistiky, což jsou všechno velmi abstraktní pojmy. Stejnou měrou by nás ale měl trápit mnohdy skutečně brutální dopady, které škrty mají třeba právě na matky samoživitelky. Ty jsou totiž bohužel velmi konkrétní. Přitom jsou ale zároveň také absurdní. Demografický vývoj nejen u nás, ale v celé Evropě, je dlouhodobě znepokojivý. Společnost, která se při vědomí toho, že v podstatě vymírá, neumí postarat o matky samoživitelky, se chová mírně řečeno nerozumně. Vládní škrty však nebyly jen „nepromyšlené“, jak se často uvádí. Byly také necitlivé. Ale hloupost jde s necitelností většinou ruku v ruce.

Zmínila jsem matky samoživitelky, ale problém chudoby v České republice je samozřejmě širší. Věřím proto, že dnešní konference ho bude patřičným způsobem analyzovat a přijde i s konkrétními návrhy. Já osobně jsem na její výstupy velmi zvědavá.

Víme, že sousední země nám ekonomicky stále unikají, jak dokládá i zpráva koalice Social Watch, která zastřešuje 700 organizací z několika desítek zemí. Víme, jaká nejistota panuje na trhu práce, víme, jak se změnil přístup k nezaměstnaným, jak se vyvíjel rodičovský příspěvek i další dávky. Známe příběh sKaret i příběh „reformy“ úřadů práce. Víme, jak je na tom Česká republika se sociálním bydlením. Snad i tušíme, jak všechny tyto věci souvisí s nárůstem etnického napětí, s tím, jak znepokojivě přibývá projevů extremismu.

Méně už je známo, jaké má třeba omezení valorizace penzí dopad na stravovací návyky důchodců. To jsou mnohdy otřesné příběhy, které se ale v médiích bohužel moc neobjevují. V souvislosti s valorizační stopkou se také hovořilo o úspoře v řádu miliard. Kdo ale spočítá, jak se zhoršení stravování starých lidí promítlo do nákladů na zdravotní péči? Když tedy pomineme zjevnou amorálnost celého toho opatření.

Vážené dámy, vážení pánové,

snad mi prominete politický tón. Jsem si vědoma, že zahajuji konferenci, která chce být svým zaměřením spíše odborná. Můj přístup je ale dán tím, že se mi v poslední době zdá, že pomalu mizí širší politický konsenzus v oblasti sociální politiky. Nemám teď na mysli shodu ohledně nástrojů prevence apod., ta nebyla nikdy valná. Mluvím o shodě na těch úplně základních věcech, které jsme si dlouho mysleli, že jsou dány naší kulturní a civilizační příslušností. Že jsou tak nějak dané. Ukazuje se ale, že tomu tak zdaleka není. Že věci, které by ještě před několika lety byly pokládány za nemorální a politicky neúnosné, jsou dnes běžným předmětem politické debaty.

Věřím, že dnešní konference dá odpověď i na to, proč tomu tak je a jak se tomu bránit

Děkuji za pozornost.