Projev 1. místopředsedkyně Senátu PČR A. Gajdůškové dne 6. května 2014 na pietním aktu, Národní památník Kobyliská střelnice, Praha 8

Jsme na místě, které pamatuje krutost, nelidskost fašismu. Připomeňme si, že Střelnice v Praze Kobylisích vznikla již na konci 19. století a původně sloužila pro výcvik pěchoty. Po atentátu na Reinharda Heydricha v roce 1942 tu byly odvetou denně popravovány desítky mužů a žen. Od 30. května do 3. července zde bylo popraveno téměř 540 osob, mimo jiné Alois Eliáš, Vladislav Vančura, Evžen Rošický či skupina občanů Lidic. Dodatečně 4. a 5. září zde byli také zastřeleni představitelé Československé pravoslavné církve v čele s biskupem Gorazdem. Poslední výstřely popravčí čety padly na samém sklonku války během Pražského povstání.

Je důležité to připomínat.

Byla jsem na podobném pietním aktu 2. května na Valašsku na Vařákových Pasekách. Zde od jednoho z účastníků také zaznělo, že za vypálení obce ve chvíli, kdy v okolních obcích už slavili mír, mohli partyzáni. Totéž zpochybňování českého odboje jsem slyšela u Českého rozhlasu.

Je to smutné. Lidé zahynuli rukou fašistů, stříleli příslušníci SS. Jak mohli? Byl to nacionalismus, xenofobie, rasismus, které vytvořily systém, jehož mučení a zabíjení byla cílenou součástí.

A byl to český odboj, naši zahraniční vojáci na obou frontách, povstání, které nás, ČR, jasně postavilo na stranu boje proti fašismu za svobodu a demokracii.

To je součástí naší identity, tam byli hrdinové, ke kterým můžeme vzhlížet a díky jejich obětem, Evropě, která tu katarzi překonala, žijeme už tři generace v míru.

Čest památce všech, kteří obětovali své životy za svobodu.