Oběti znásilnění potřebují pomoc. A jasnou oporu v zákoně, kterou dnes nemají

3. 12. 2013 / V Senátu proběhla debata o tom, jak lépe chránit oběti znásilnění, upravit postihy za tento zločin a zvýšit šance obětí domoci se spravedlnosti.

Tato akce je součástí série veřejných akcí se společným sloganem "Postavme se proti znásilnění! Využijme Istanbulskou úmluvu!“, které se konají v průběhu šestnácti akčních dní proti násilí na ženách od 25. listopadu do 10. prosince ve 33 zemích po celé Evropě.

První místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková a zástupci organizací, které se problému věnují, diskutovali nad zjištěními Barometru, který monitoruje situaci v 32 zemích a upozorňuje na oblasti, které je potřeba naléhavě změnit.

"Česká republika a její obyvatelé si zasluhují, aby se náš stát zavázal podpisem a ratifikací této Úmluvy k důslednému naplňování a ochraně lidských práv a svobod“, řekla 1. místopředsedkyně Senátu PČR A. Gajdůšková. Úmluva je založena na předpokladu, že násilí páchané na ženách je forma generově podmíněného násilí. Úmluva nenechává na pochybách: nemůže existovat žádná skutečná rovnost mezi ženami a muži, pokud ženy zažívají násilí založené na rozdílech pohlaví a státní organizace a instituce dělají, že to nevidí.

Obecně prospěšná společnost proFem vyzve Výbor pro prevenci domácího násilí při Radě vlády pro rovné příležitosti žen a mužů, aby se problematikou efektivního postihu znásilnění a podpoře obětí znásilnění znovu zabýval a vznesl pro vládu České republiky důležitá doporučení.

Proč se zaměřením na znásilnění?

Znásilnění je i nadále jednou z nejvíce zničujících forem genderově podmíněného násilí, často je ale vnímáno jako tabu a zůstává v tichosti přehlíženo. Evropské průzkumy ukazují, že pouze 2 až 10% znásilnění je oznámeno. Naprostá většina sexuálních zločinů proti ženám je nezveřejněna a sexuální násilí tak zůstává podceňováno. Cílem akce v Senátu je uvést tuto problematiku do širšího politického povědomí vyvoláním veřejné debaty o existenci neadekvátní úpravy v oblasti trestního práva, o nedostatečné podpoře obětí a o existenci mýtů a stereotypů, které mnohdy ženám brání oznámit znásilnění a domoci se spravedlnosti.

EWL Barometr znásilnění v Evropě v roce 2013

V roce 2013 Evropská ženská lobby zveřejnila Barometr informující o tom, jak vnitrostátní právní předpisy naplňují nebo nenaplňují standardy v oblasti lidských práv, a jaké oficiální údaje se v každé zemi sledují ohledně ženských obětí znásilnění. Barometr obsahuje data z 32 zemí a poskytuje přehled o situaci v celé Evropě a upozorňuje na oblasti, které je potřeba naléhavě změnit.

Istanbulská úmluva, nástroj pro změnu

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (také známá jako „Istanbulská úmluva“) je konkrétní nástroj pro odstranění všech forem mužského násilí páchaného na ženách, zejména znásilnění. "Istanbulská úmluva doplňuje stávající právní normy, a rozšiřuje mezinárodní rámec pro rovnost žen a mužů a posiluje postavení žen. Jedná se o "zlatou střední cestu" a opravdu, pokud to tak mohu říct, je jedním z těch nástrojů, které jsou specificky zaměřeny na odstranění násilí páchaného na ženách.“ Lakshmi Puri, náměstek výkonného ředitele, UN Women. Istanbulská úmluva ukládá státům, aby přizpůsobily trestně právní předpisy a zahrnuly definici znásilnění na základě nedostatku souhlasu jako součást trestného činu a upustily od požadavku prokazatelného použití fyzické síly.

Adekvátní implementace Istanbulské úmluvy bude sloužit k tomu, aby nastaly zásadní změny vedoucí k větší rovnosti žen a mužů. Ne všechny země ale podepsaly tuto Úmluvu, a jen některé země ji ratifikovaly. V současné době tuto úmluvu podepsalo 24 členských států EU a jen 8 z nich ji ratifikovalo. Česká republika dosud tuto úmluvu nepodepsala a ani neratifikovala. Dle vyjádření Ministerstva spravedlnosti Česká republika připravuje její podpis na příští rok.

Fakta a čísla o znásilnění

• V roce 2012 bylo policií v České republice evidováno 669 skutků znásilnění, přičemž objasněno bylo 489 skutků. Největší počet znásilnění zaznamenalo Krajské ředitelství policie Praha (94). (Statistický přehled kriminality za rok 2012).

• V České republice je nedostatečná pomoc a podpora pro oběti znásilnění. Chybí specializovaná centra, která by poskytovala bezplatnou komplexní psychologickou a právní pomoc obětem.

• V České republice existuje vysoká latence znásilnění, která není nikdy řešena. V ČR jsou úředně zaznamenány 1 - 2 znásilnění denně - předpokládá se, že znásilnění je hlášeno pouze v 8 % případů (a znásilňování, ke kterému dochází v rámci rodiny a partnerství je hlášeno pouze ve 3 % případů).

• Ženy ve věku 15 - 44 let jsou více ohroženy hrozbou znásilnění a domácího násilí, než hrozbou rakoviny, dopravních nehod, válek a malárie, podle údajů Světové banky (generální tajemník OSN, 2008: Kampaň na ukončení násilí páchaného na ženách).

• V Dánsku, Rada prevence kriminality v Dánsku, dělá statistiky na základě údajů z center znásilnění a databáze policie. Odhadují, že: ročně se v Dánsku stane 2.000 znásilnění, 500 případů je nahlášeno policii, ve 300 případech jsou vznesena obvinění, a ve 150 případech dojde k odsouzení.

• Ve Francii, oficiální průzkumy ukazují, že 198.000 žen mezi 18 až 59 roky jsou oběťmi znásilnění nebo pokusu o znásilnění (2005-2006 CVS podle INSEE-OND). V této zemi je denně znásilněno 205 žen, pouze 2 % pachatelů jsou odsouzeny, pouze 1 oběť z 10 nahlásí znásilnění na policii, 74 % znásilnění se dopustí osoba oběti známá (www.contreleviol.fr).

• V Nizozemí nedávná studie (2012) odhalila, že 15 % žen ve věku mezi 25 až 70 lety a 8 % žen ve věku mezi 15 až 24 lety bylo znásilněno alespoň jednou v životě.

 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., 03.12.2013