Zakopaný pes české vědy

Literární noviny | 2.5.2013 | Rubrika: O čem se mluví | Strana: 15 | Autor: Aleš BLUMA | Téma: Senátoři - Gajdůšková Alena

Není jedna jediná politická strana, která by neměla ve svém programu posílení vědy a výzkumu. A není ani jedna, která by ho plnila. Problémem české vědy je absence strategie a vize. Z toho plyne i chaotické financování.

Prakticky v celém světě je základní výzkum financován ze tří zdrojů - institucionální financování zajišťuje stát, druhým zdrojem jsou granty, které si musí vědci vysoutěžit. Grantovými zdroji jsou opět stát, ale i různé instituce, v Evropě například Evropská unie nebo mezinárodní organizace, jako třeba NATO či mezinárodní grantové agentury. Třetím zdrojem jsou soukromé zdroje, jednak finančníci, především rizikový kapitál, a jednak podnikatelé financující výzkum spojený s jejich podnikáním. K soukromým zdrojům se dají přiřadit i mecenáši a filantropové. Ani jeden z těchto tří zdrojů v České republice nefunguje dobře. Dosahují-li přesto někteří čeští vědci světové úrovně, je to spíše výsledkem jejich vysoké osobní zaujatosti a píle než podmínek, které ke své práci mají. Přitom se nedá říci, že by na vědu šlo málo peněz. V loňském roce to bylo 26,5 miliardy korun, pro letošek je to o půl miliardy méně. Jenže rozdělování těchto peněz - to je institucionalizovaný chaos, nesystémovost a nákladová neefektivnost.
Naprosto největším podporovatelem vědy je stát. Podpora vědy je součástí státního rozpočtu, i když v různých kapitolách. Do rozpočtového roku 2009 to bylo celkem 21 kapitol, podporu vědy měly ve svém rozpočtu i takové instituce jako Národní bezpečnostní úřad nebo Český úřad zeměměřický a katastrální. Výsledkem byla roztříštěnost. Vláda proto od roku 2009 rozhodla snížit počet centrálních správních orgánů na jedenáct. Kromě Úřadu vlády a sedmi ministerstev jsou to ještě rozpočtové kapitoly Akademie věd a Grantové a Technologické agentury.

Kandidátka Národní fronty

Kromě institucionální podpory vědy a výzkumu mohou dostat vědci k financování základního výzkumu ještě peníze z Grantové agentury České republiky (GAČR). A nejsou to peníze malé. Agentura rozděluje tři miliardy korun. Rozdělování je ovšem loterie, kde je lehčí vypočítat, zda vyhrajete první v Sazce, než zda získáte grant. Úspěšnost je v průměru 17 procent, a to v situaci, kdy je to skoro jediný zdroj peněz v AV ČR! Letos například neuspěli se svou žádostí vědci z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR s žádostí o grant na studium struktury inzulínu, práce, která by mohla v budoucnu pomoci najít nové léky na léčení této nemoci a výsledky mezinárodního týmu, k němuž patřili i naši vědci, byly zveřejněny v tom nejprestižnějším světovém vědeckém časopise - Nature.
Žádosti hodnotí komise, kterým se říká panely, složené z českých odborníků, panelistů. Jenže projekty mohou podávat i panelisté, a tak se stává, že posuzují sami sebe. To by museli být andělé, aby se nezvýhodnili, případně aby nezvýhodnili instituci, z níž pocházejí. Ve většině panelů se prý hodnotí seriózně, problém je v tom, že návrhů je neskonale více, než lze uspokojit. GAČR je prostě podfinancovaná. Kromě vlády z toho vědci obviňují i předsednictvo agentury, které se dostalo do funkce bez výběrového řízení. Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) navrhla vládě jednotnou kandidátku a ta byla vládou bez výhrady schválena. Je to to samé předsednictvo, které loni zavinilo kolaps IT systému, a protože nic nebylo zálohované, psali vědci vše znovu. Předsedou je prof. Petr Matějů, který si udělal „jméno“ za ministra Dobeše jako autor Bílé knihy o reformě našeho vysokého školství, kterou ministr Petr Fiala po nástupu okamžitě stopnul. K tomu, aby mohla agentura skutečně efektivně podporovat základní výzkum, by potřebovala dalších 5 miliard korun, které ovšem nemá šanci dostat.

Chybí podnikový výzkum

Československo mělo tradičně velmi dobrý systém podnikového výzkumu. Některé velké podniky, jako třeba ČKD nebo Škoda, už od dob 1. republiky byly schopné financovat i základní výzkum a bylo pro ně samozřejmostí mít výzkumné pracoviště k financování výzkumu aplikovaného. Tato tradice se neztratila ani za dob socialistického hospodářství. Každá VHJ, což by v dnešním názvosloví mohl být holding nebo koncern, měla svůj výzkumný ústav. Některé z nich, jako například Výzkumný ústav textilního strojírenství, měly světovou úroveň s patenty chráněnými ve všech technologicky vyspělých zemích.
Tato tradice byla po sametové revoluci přerušena. Privatizací přešla převážná většina velkých podniků do rukou zahraničních korporací, které měly svůj vlastní podnikový výzkum a o přístrojově podvybavená česká pracoviště neměly zájem nebo byly tyto velké podniky zprivatizovány českou cestou, vytunelovány, zkrachovaly a výzkumné ústavy s nimi. Malé podniky, kapitálově poddimenzované si jakýkoliv výzkum finančně nemohly dovolit. Samostatné výzkumné instituty se pokoušely udržet, neměly však dostatek zakázek a postupně omezovaly svou kapacitu, až většinou musely ukončit výzkumnou činnost a v nejlepším případě se staly certifikovanými laboratořemi.
Z tohoto stavu se český aplikovaný výzkum vzpamatovává těžko. Eurostat vydává každoročně mezinárodní srovnání podnikové inovační výkonnosti Evropské inovační skóre. Pro našince je to čtení věru neveselé. Rakouské firmy podají pětadvacetkrát více evropských patentů než firmy české. Finské dokonce sedmatřicetkrát. Ze zemí Visegrádu podíl vývozu a dovozu vyspělých technologií má trojnásobně vyšší Maďarsko, o něco vyšší než my i Slovensko, ostře nás dohání Polsko. Srovnávat se s Rakouskem, Nizozemím nebo Finskem nemá vůbec cenu.

Jsme světové unikum

Politikům, průmyslníkům i výzkumníkům bylo jasné, že se musí něco udělat. Topolánkova vláda podlehla tlaku industriální lobby a do hlavičky Rady pro vědu a výzkum přidala ještě inovace. Členy Rady se stali i zástupci průmyslu a část institucionální podpory byla určena na podporu inovací přímo v podnicích. Česká republika se tak stala světovým unikátem.
Samozřejmě, řada vlád podporuje podnikový výzkum v oblasti vojenství nebo v oborech dotýkajících se státního zájmu. Podporovat ovšem výzkum, ze kterého bude profitovat firma, nikoliv stát, to je nevídané. Všude na světě je to průmysl, který ze svých peněz podporuje výzkum a inovace, pouze u nás je tomu naopak. Ještě kdyby peníze podporovaly aspoň výzkum a inovace v malých firmách, které si skutečně podobné výdaje nemohou dovolit. Jenže profitují i firmy, které jsou bohatě ziskové. Firma Linet Group je největším výrobcem nemocničních postelí v Evropě, vyvážející do více než 100 zemí světa s obratem 126,7 milionů eur, přesto podle prohlášení jednoho z vlastníků (a člena RVVI) Josefa Frolíka byla a je příjemcem dotací na výzkum a vývoj. Dotace na výzkum a vývoj dostávají dokonce i firmy, které jsou ve stoprocentním vlastnictví zahraničních majitelů.
V loňském roce mělo být rozděleno na podporu inovací v podnicích pět miliard korun. Částka, která prakticky odpovídá sumě, která chybí GAČR na podporu základního výzkumu. Jenže bez základů nelze stavět. To ví každý zedník. Zdá se, že ne všichni, kdož odpovídají za financování české vědy, tuto závislost chápou.

Nové ministerstvo?

V této situaci, která věru mnoho optimismu nevyvolává, vrhla se konsorcia AV ČR a vysokých škol na stavbu a provozování evropských center excelence. Náklady jsou omračující: vysokovýkonný laser ELI (6,8 miliard),
Středoevropský technologický institut CEITEC (5,3 miliardy), pokročilé jaderné technologie SUSEN (2,5 miliardy), mezinárodní centrum klinického výzkumu ICRC (2,4 miliardy), biotechnologické centrum BIOCEV (2,3 miliardy), superpočítačové centrum IT4Inovation (1,8 miliardy). K tomu ještě eventuálně středoevropská synchrotronová laboratoř CESLAB (2 miliardy). Investice sice platí z 85 procent EU, jenže v roce 2015 evropské peníze vyschnou a všechna tato centra se budou muset uživit. Kde na to vezmou peníze, nikdo neví. Že by se centra, nabitá špičkovými zahraničními odborníky s odpovídajícími platy, uživila sama, věří pouze naivní optimisté.
Jediná cesta je racionalizace výdajů. S tím, jak se rozdělují peníze na vědu, není spokojen nikdo. Jedna z cest napadla stínovou mluvčí ČSSD pro vědu a výzkum senátorku Alenu Gajdůškovou. Navrhla vytvořit speciální ministerstvo pro vědu a výzkum, které by soustředilo všechny roztříštěné prostředky na jednom místě. Partajnictví kupodivu vzalo za své a připojila se k ní i senátorka Eva Syková (ODS) a dokonce i ministr školství Petr Fiala (BEZP). Proti nejsou ani vědci a většina by „své“ ministerstvo a zrušení bezzubé Rady pro vědu, výzkum a inovaci uvítala.
Prosadit tuto myšlenku nebude lehké. Proti už se ozval stínový ministr školství za ČSSD senátor Marcel Chládek a návrh se nelíbí ani většině ministerstev, která by přišla o docela slušné částky z rozpočtu. Příští volební období snad rozhodne.