Potřebujeme dlouhodobé strategie

7. 6. 2013 / Středoevropský tygr, kterého slibovala z ČR udělat jak Klausova, tak poté Topolánkova a Nečasova vláda, je opět už čtvrtý rok díky jejich vládnutí spíše skomírající kočkou.

Ekonomové dovozují, že příčinou ztráty konkurenceschopnosti je vysoká byrokracie, korupce, přiznávají problematickou hierarchii hodnot a preferencí jak manažerů, tak populace. To samo by stálo za analýzu a mělo by být pro nás všechny k zamyšlení. Většinově pravicoví ekonomové ale moc nemluví o tom, že pokud se díváme na faktory konkurenceschopnosti, pak se ČR až na 50. místo propadla ve vývoji domácí ekonomiky. To jde bez pochyb na účet současné vlády, ať už je to ideologie trhu bez přívlastků či reformy, které nejsou nic jiným než vyráběním nových bankovních produktů.

Hospodářská situace ČR je nyní stejně špatná jako v konci vlády Václava Klause včetně míry nezaměstnanosti. Česká republika se již po čtvrté propadla o několik příček v žebříčku konkurenceschopnosti. Jsme i za zeměmi jako je Kazachstán, Mexiko, Thajsko. Jsme na tom téměř dvakrát hůře než Irsko. Letos nás předběhli Litevci a Poláci. Téměř na stejné úrovni jako je ČR, je Španělsko. Produktivitu práce máme horší než Slováci a Řekové.

Není náhodou, že s malým zpožděním se propad konkurenceschopnosti časově kryje s Nečasovou vládou, s vládou ODS a TOP 09 snažící se v praxi realizovat neoliberální teorie, které svět již opustil. V r. 2009 zaujímala ČR 31. místo, současný údaj švýcarské společnosti IMD nás řadí na 35. místo. Není náhodou, že na první příčku se letos před Švýcarsko dostaly USA, které jsou vedeny demokraty, a polepšily si země jako Švédsko a Norsko, které má tradičně vysokou míru solidarity.

Světové ekonomické fórum (WEF) řadí ČR ještě dále, na 39. místo. Pokud se ovšem podíváme na kritéria konkurenceschopnosti, které právě Světové ekonomické fórum používá, dá se dost dobře odhadnout, že schopnost konkurenceschopnosti bude ČR dál ztrácet. Ztrácíme na kvalitě v oblasti vzdělávání, zdravotnické reformy zhoršují oblast veřejného zdraví, o inovacích se víc mluví, než že by se podporovaly, a věda není prioritou, ale Popelkou, nemluvě o tom, že stát se skoro rozpadá.

To jsou podmínky, které jsou pro schopnost být silnou a prosperující ekonomikou a zajistit prosperitu i svým občanům stejně podstatné jako úroveň podnikání. Navíc jsou to záležitosti, které se projeví až s odstupem a nebude jednoduché je rychle napravit. Nicméně dlouhodobé strategie vlád sociální demokracie tyto faktory v minulosti zapracovávaly a úspěšně na nich stavěly hospodářský růst země. Spolu s podporou malého a středního podnikání, vymahatelnosti práva a zásadní podpory vědy, výzkumu a inovací, jsou základem i budoucí prosperity.

Alena Gajdůšková