• slide
  • Vítejte na mém webu

Krize v LPS: ČSSZ dohání tisíce restů, posudkáři ale stále berou pacienty jako možné podvodníky

Tisíce žádostí po všech lhůtách, mizerná kvalita práce nejednoho posudkového lékaře, který se na pacienta sotva podívá, a k tomu nezřídka i arogance vůči nemocným – takový je současný obrázek fungování lékařské posudkové služby.

Ke konci roku navíc hrozí, že personálně zdecimované a přestárlé službě odejde další stovka lékařů. Ačkoliv se přitom problematika řešila vesměs celé minulé volební období, výsledek téměř není vidět. Na řadu tak musel přijít krizový režim a MPSV se snaží rychle hledat řešení, jak z nejhoršího ven. Vedle vyjmutí posudkářů ze služebního zákona plánuje širší využití smluvních lékařů či převedení některých agend na ČSSZ nebo Úřad práce. Změny představili zástupci ministerstva a ČSSZ na včerejším zasedání sněmovního sociálního výboru.

Věra Fina je pacientka s rakovinou konečníku v remisi. Vedle nejistoty, že se choroba může kdykoliv vrátit, má spisovatelka a matka tří dětí po léčbě doživotní postižení. Přes svou obtížnou životní situaci si ale při návštěvě posudkového lékaře vysloužila jen přezíravost. „Za tři roky jsem podstoupila tři lékařské posudkové kontroly – s výsledkem, který můj boj za zdraví bagatelizuje. Stomický pytlík určený pro vývod bokem, který mám po amputaci rekta nadosmrti, byl posudkovou lékařkou nazván pouhým designem. Po 33 dávkách ozařování byly mé ženské orgány takzvaně spečeny, což posudková lékařka nazvala ,tak trochu jiným komfortem života´,“ popsala včera poslancům sociálního výboru Věra Fina, které byl přes doložené lékařské zprávy odebrán průkaz ZPP i další stupeň invalidity. „Mnozí posudkoví lékaři hodnotí takzvaně od oka, od stolu, bez empatie a dovolím si říci, že mnohdy i bez zkušeností a slušnosti,“ dodává Fina, která se proto rozhodla sepsat petici. Podobnou zkušenost jako totiž ona mají tisíce pacientů. Někteří narazili na lékaře, kteří ani nenahlédli do jejich zdravotnické dokumentace, další se potkali s arogancí či neznalostí. „Setkáváme se s naprostou neinformovaností posudkových lékařů o moderních metodách léčby. Některé obory jdou mílovými kroky kupředu, ale neodpovídá tomu legislativa ani znalosti lékařů. Naprosto netuší, čím pacient prochází,“ říká Šárka Slavíková ze sdružení Amélie, které pomáhá onkologickým pacientům.

Zatímco některým pacientům lékaři odmítnou řádně věnovat pozornost, k jiným ji zase upírají zcela zbytečně. „Z jakého důvodu se opakovaně zvou pacienti na přešetřování, jestliže je ze zdravotnické dokumentace zřejmé, že stav je neměnný? Přesto jsou lidé opakovaně zváni a traumatizováni tím, že neví, jestli dál budou mít příspěvek,“ poukazuje poslankyně Alena Gajdůšková (ČSSD). „Jsem po amputaci obou dvou nohou a přišlo mi po pěti letech přezkoumání mého zdravotního stavu. Proč? Myslí si, že mi nohy dorostou?“ nechápe poslankyně Andrea Brzobohatá (Ano).

Takový přístup má pochopitelně jasný výsledek. „Lidé se dokola odvolávají, čímž se ještě zvyšuje práce posudkových lékařů i dalších orgánů, které se tím zabývají,“ konstatuje předseda Národní rady zdravotně postižených Václav Krása.

Jenže možnost odvolání se současnými lhůtami je některým pacientům zcela k ničemu (podle poslankyně za KSČM Hany Aulické Jírovcové jsou třeba na Ústecku odvolací lhůty přes jeden a půl roku). „Pro naše klienty je systém odvolacího řízení naprosto nereálný. Lhůta vede k tomu, že 90 procent onkologicky nemocných může dostat příspěvek na péči leda posmrtně,“ dodává Šárka Slavíková s tím, že pro tyto lidi nepřipadá v úvahu ani ošetřovné, protože se obvykle léčí ambulantně a nemají tak za sebou sedmidenní hospitalizaci.

A aby toho nebylo málo, pokud odvolání nepomůže a pacient má nadále pocit, že rozhodnutí jsou svévolná, má smůlu. „Přes posudkovou komisi nejde žádná kontrola. Řešíme případ, kdy posudková lékařka nedodržela vyhlášku 359/2009, kde je přesně bodově ohodnocena ztráta pracovních schopností na konkrétní chorobu. Pacientce bylo řečeno, že to posudková lékařka hodnotí komplexně. Tak buď máme právní předpis, nebo někdo ,hodnotí komplexně´,“ pozastavuje se Václav Krása.

„Zní z toho jedna jediná věta, která se kříží napřič všemi případy: posudkoví lékaři přistupují k pacientům jako k potencionálním podvodníkům. To je absolutně nepřijatelné,“ shrnuje poslanec Aleš Juchelka (Ano).

Resty se daří snižovat, krize ale trvá

Výsledkem výše popsaného stavu je přetížení již beztak problémového systému. V době, kdy na ministerstvo přišla současná ministryně v demisi Jaroslava Němcová (Ano), přitom bylo devět tisíc žádostí po všech lhůtách na vyřízení. Prvním úkolem tak bylo vytvořit krizový plán, jak situaci co nejrychleji vyřešit. „Když paní ministryně nastoupila do funkce, uložila ČSSZ, aby počty nedodělků v dohledné době dostala na nulu. Za první tři měsíce tohoto roku se nám povedlo dostat se na 4035, jsme tedy za 50 procentní hranicí. Pokud se to podaří, nebudou v polovině roku evidované případy po lhůtě,“ doufá Pavel Krejčí pověřený zastupováním ústředního ředitele ČSSZ. Počet nevyřízených žádostí se navíc od začátku roku povedlo snížit z 73 654 na 60 341, což je výsledek sady opatření přijatých v rámci krizového scénáře. Došlo totiž k účelovému vázání rozpočtových prostředků určených na neobsazená systemizovaná lékařská místa, takže ten, kdo nahrazuje práci chybějícího lékaře, za něj také dostane prostředky. Dále byly definovány spisy vhodné k předání k výpomoci, sjednotilo se odměňování včetně ceny za nadposudky či frekvence vyplácení odměn, definovaly se standardy kvality posudků a obnovilo se využívání smluvních lékařů.

Důvodem nastalé krize je vedle nešťastného nastavení a přístupu lékařů i to, že v současnosti schází 65 systemizovaných lékařských míst (na konci loňska to bylo o 30 více, byly ale zrušeny a nahrazeny 52 místy pro asistenty posudkové služby). LPS přitom vypracovává téměř 400 tisíc posudků ročně, takže na jednoho lékaře připadá 1429 posudků za rok. Ačkoliv je to ale víc jak dvakrát tolik než na začátku 90. let (v roce 1993 připadalo na jednoho posudkáře 600 posudků ročně), někteří poukazují na to, že vzhledem k bídné kvalitě přinejmenším části posudků to zas tak moc není. „Pokud si vezmu 1429 posudků na lékaře za rok, vychází to na šest lidí za den. Když jsme tu poslouchali příběhy, byly vyřízené za pět minut. Co tedy posudkový lékař dělá?“ ptá se poslanec Marek Novák (Ano).

Čtyři plus jedno opatření

Poslanci sociálního výboru ovšem nechtěli slyšet jen to, co se udělalo v rámci krizové situace, ale také jaký je plán na stabilizaci posudkové služby do budoucna. Problém totiž je, že průměrný věk posudkových lékařů je 61 let. Pokud přitom od příštího roku spadnou bez výjimek pod státní službu, bude muset stovka posudkářů nad 70 let odejít.

A co se výbor od MPSV výbor dozvěděl? „Není to o tom, že bychom v tuto chvíli byli připraveni položit na stůl zásadní reformu. Nejprve musíme zvládnout krizovou situaci,“ zareagoval náměstek Oleg Blaško. Svou odpověď si ovšem rozmyslel poté, co se na MPSV a ČSSZ snesla vlna ostré kritiky celého výboru a počínání bylo označeno za manažerské selhání. „Všichni, kdo přijdou k posudkovému lékaři, řeší hlubokou životní krizi a v hlavě mají vymyšleny minimálně tři, čtyři exit plány, co se stane, když umřou, skončí na vozíku nebo budou po operaci. A vy nám tu říkáte, že řešíte krizi v LPS a nemáte žádný exit plán ani vizi reformy? To je šokující,“ pozastavil se Aleš Juchelka.

Nakonec se tedy ukázalo, že MPSV má poměrně jasné představy o dalších opatřeních. „Během uplynulých měsíců jsme připravili několik variant, které se nyní diskutují. Každá z nich má ale své pro a proti – neexistuje ucelený model, který by situaci LPS vyřešil,“ připouští Blaško.

Ve hře jsou čtyři záměry. První z nich spočívá v převodu zpracování posudku pro účely průkazu osob se zdravotním postižením na smluvní lékaře. „Praktik by tedy vyrobil posudek pro to, aby úřad práce mohl rozhodnout,“ načrtává poradce ministryně práce Vilém Kahoun s tím, že jde o zhruba 90 tisíc posudků.

„Otevřeli jste Pandořinu skříňku – čekám, že nám zítra začnou chodit maily a petice od praktických lékařů. Ze své praxe na záchrance máme s praktiky problém, že praktici nemají čas ani na pohotovostní služby nebo ohledání zemřelých,“ obává se poslankyně Jana Pastuchová (Ano).

Zdroj: Zdravotnický deník

 
 

TWITTER @GajduskovaAlena